Recenze: Vetřelci vs Predátor 2: Requiem

Vetřelec a predátor. Málokomu v Hollywoodu se doma povaluje takovéhle rodinné stříbro schopné zas a znovu přitahovat pozornost diváků. Jako by slizu, krve a zeleného barviva nebylo nikdy málo, filmoví fanoušci při každé zmínce o jednom z těchhle dvou monster zbystří a když jim slíbíte, že to bude nářez, neodradí je ani to, že předcházející díl byl fiasko a že aktuální kolo nejsledovanějšího souboje vesmíru natočili bratři Strausovi (Colin a Greg), kteří jsou sice velcí fanoušci série AVP, ale na poli filmové režie absolutní zelenáči. Stal se zázrak a vyválčili tuhle bitvu úspěšněji než jejich předchůdce?

Krev stříká, kyselina kape

Zatímco Paul W.S. Andersonudělal ze střetnutí vetřelců a predátora vyměklou podívanou pro čtenáře mayovek (kdyby hlavní hrdinka mohla, nejspíš stvrdí své přátelství s predátorem krví), bratři Strausové dali hned prvními trailery jasně najevo, že tady se žádné mazliky mazliky pro malé špuntíky hrát nebude. A první minuty filmu to potvrzují. Poté, co se predátorům na jejich kosmické lodi vymkne výzkum vetřelců z ruky a ztroskotají v lese nedaleko malého městečka Gunnison, uniknou z lodě vetřelčí facehuggeři a nakazí typického amerického tátu se synem. O chvíli později už následuje krvavý porod vetřelce skrz hrudní koš a věřte mi, že vřískající hladové monstrum klubající se z malého kluka si dokáže vynutit vaši pozornost.

Tím bohužel veškerá sranda končí. Aby Strausové mohli začít jatka, musí si napřed komplikovaně připravit půdu a popsat, jak se vetřelci a predátoři dostali na zem, jak vetřelci unikli, jak se stalo, že se namnožili jak králíci v Austrálii, pak za nimi na Zem poslat dalšího predátora a při tom všem představit ještě řadu postav, jimž je souzeno se do tohoto průšvihu namočit (a částečně se v něm nechat rozleptat). Připravování půdy a takzvané ,,budování atmosféry" by se samozřejmě dalo přežít, kdyby následovala nekompromisní a dobře natočená řežba všech proti všem - ta se ovšem nekoná.... Celá recenze

Hodnocení: 6/10