Recenze: Já, Legenda

V prvé řadě bych rád upozornil, že mám velmi rád post apokalyptické filmy ať už pro atmosféru, nebo atraktivní prostředí. Tomuto žánru se nikdy nevyhýbám a zpravidla nebývám zklamán, i když je diskutabilní, je-li správné, aby se mi líbil třeba Costnerův Posel budoucnosti. Velmi rád mám také moderní zombie filmy a prim mezi nimi hraje adrenalinový nářez 28 dní poté, z něhož jsem týden nemohl spát a špatné sny z něj mám dodnes (když noční můry, tak jedině se zombies). No a nakonec mám rád režiséra Francise Lawrence, který nám v roce 2005 naservíroval (ne)křesťansky temnou a i když ne moc akční, přesto cool comicsárnu s Keanu Reevesem. Ano, vážení, Já, Legenda je druhým režisérským počinem chlapíka, který natočil Constantinea, film, jež figuruje v mém osobním TOP 10 (dosud jsem jej viděl 12x). A když se v post apokalyptickém filmu od režiséra Constantinea prohánějí jakési setsakra rychlé varianty zombies (kombinované s upíry), hlavní roli hraje Will Smith a v USA to za první víkend vydělalo víc, než třetí Pán prstenů, může to dopadnout špatně?

Uffff...

Jistěže může, ale naštěstí se tak nestalo. Francis Lawrence je totiž mimořádně zručný chlapík, který se dovede obklopit víceméně schopnými lidmi a dění na place si dovede ohlídat. Zdá se také, že je pro něho typické, že podobně jako u Constantinea vyžaduje od diváka při sledování neustálou pozornost, protože nic nevysvětluje dvakrát. Jednou nám něco ukáže, aby nás s tím seznámil, a pak už s tím aktivně pracuje a kdo nedával pozor, ten má smůlu. V Constantineovi se vedlejší postavy (Hennessy, Beeman a Papa Midnite) objevily pouze dvakrát (v první scéně se s nimi divák seznámí, další možnost již nedostane), a totéž platí o nejrůznějších rekvizitách (viz ampulky se svěcenou vodou z Jordánu) a vysvětlovacích pasážích. S Já, Legendou je to to samé. ...celá recenze

Hodnocení: 8/10