Recenze: Darjeeling s ručením omezeným

Filmy Wese Andersona jsou prostě jiné. V roce 1998 vytáhl z rukávu Jak jsem balil učitelku, klasický příběh středoškolského loosera, který byl ale natočen... jinak. Někteří diváci to brali jako nudnou, divnou tuctovku, někteří v tom spatřili záblesk filmařské geniality.


O tři roky později vyslal Wes do kin Takovou zvláštní rodinku, která už bez servítků ukázala, že jeho filmy se někomu prostě líbit budou a někomu ne, ale především se jí prezentoval jako nadějný mladý režisér, kterému to v hlavě šrotuje jinak než ostatním. Jeho triumf přišel v roce 2004, kdy lehce ubral na bizarnosti a natočil přece jenom publiku přístupnější Život pod vodou. Na hláškujícího Billa Murrayho už slyšelo podstatně více lidí a Wes se definitivně stal vyjímečným tvůrcem, na jehož další film někteří čekali úpěnlivěji, než na konec kariéry Uweho Bolla. Spousta lidí sice jeho filmům stále nepřišla na chuť a dovolím si tvrdit, že ani nikdy nepřijde, ale my ostatní se můžeme vydat na další výlet do Wesova podivného vesmíru. Darjeeling s ručením omezeným totiž přináší přesně to, po čem každý správný andersonovec prahne.

Jak jsem balil kufry

Než se ale podíváme do daleké Indie, vytáhne na vás Wes předfilm. Krom Pixaru už s nimi snad nikdo neoperuje, takže pokud se vyhýbáte kinozážitkům s animovanými auty nebo krysami, setkáte se s nečím takovým v našich kinech možná poprvé (teď mluvím samozřejmě k mladším ročníkům). Třináctiminutový Hotel Chevalier trochu osvětlí život jednoho z hrdinů Darjeelingu a... uvidíte v něm nahou Natalii Portman. Nečekejte ale žádný zázrak, z předfilmu si odnesete maximálně pár informací, které vám pak pomůžou lépe porozumět ději filmu následujícího a s tou nahotou to taky není tak horké. Pokud tedy neplánujete opustit sál ve chvíli, kdy si Natálka oblékne župan, nastává druhá část představení. Celá recenze
Hodnocení: 9/10